Historie

V roce 1863 vznikl v Třeboni pěvecký spolek Pěslav. 

Počet členů v jeho počátcích velmi stoupal, z původních 59 se po třech letech rozrostl na 182. V roce 1882 se doposud výhradně mužský sbor rozšířil o dámský odbor čítající 33 žen.

V krátké době se stal hlavním reprezentantem hudebně-kulturní činnosti města, iniciátorem a středem veškerého veřejného dění. Své výsadní místo zaujímal až do první světové války. Velkou událostí byla roku 1868 účast při slavnostním položení základního kamene Národního divadla v Praze. Významnou společenskou a kulturní akcí se stal koncert roku 1892, mezi jehož hosty patřili Antonín Dvořák s manželkou a profesoři pražské konzervatoře Ferdinand Lachner a Hanuš Wihan. V roce 1896 byla v třeboňském divadle provedena národní opera Prodaná nevěsta, ve které účinkovali i Adolf Krössing z Národního divadla v Praze a Leopolda Hanusová od Tonkovy divadelní společnosti.

V průběhu války aktivita spolku ochabla, uplatňoval se především ženský sbor. Velký úspěch zaznamenala až roku 1922 Blodkova opera V studni, kde vystoupila rovněž koncertní pěvkyně Soňa Borovičková z Přeštic. I přes podstatné omezení činnosti v období okupace se podařilo uskutečnit několik důležitých představení. V roce 1943 byla spolu s předními umělci Národního divadla (vystupoval zde Stanislav Muž, Eduard Haken, Karel Kalaš, Bronislav Chorovič, Marie Podvalová, Milada Jirásková a další) a s Třeboňskou filharmonií uvedena opera Dalibor. V roce 1944 v obdobném obsazení potom opera Prodaná nevěsta, kterou dirigoval Rudolf Vašata.
V důsledku spolkové reorganizace, která s sebou přinesla v roce 1951 spolupráci se závodním klubem Jednota v Třeboni a o pět let později se závodním klubem pivovar Třeboň, se pěvecký soubor zúčastňoval vystoupení v patronátních závodech Jednotného zemědělského družstva třeboňského pivovaru, pořádal koncerty v Československých státních lázních v Třeboni a vystupoval při různých oslavách ve městě.

Zpočátku se jednalo o čistě mužský sbor mající 21 výkonných a 24 přispívajících členů. V roce 1902 se z tohoto souboru stal vstupem několika dam sbor smíšený. Ženy se o čtyři roky později po změně stanov ocitly i ve výboru spolku.

Veřejná vystoupení v uzavřených prostorách i na venkovní scéně se zaměřovala na zábavy, nejrůznější oslavy a produkce u rakví zemřelých. Při akcích bývala zvykem účast i několika dalších pěveckých spolků. Pravidelný kontakt byl udržován s Lutovským Venkovanem.
Souvislá činnost trvala až do roku 1894. Tehdy aktivita z nejasných důvodů ustala a byla obnovena až za tři roky. Ředitel František Pražák se postaral o obnovu spolkových stanov, jejichž ztráta značně zkomplikovala návrat.
Pravidelné schůzky a aktivní vystupování setrvalo až do první světové války, během které byla činnost spolku oslabena a sestávala jen z několika příležitostných aktivit. Výrazná změna nastala až v období první republiky, kdy sbor dosáhl největšího počtu členů od svého založení 102 (56 mužů a 46 žen).
U příležitosti stého výročí vzniku se v Chlumu u Třeboně konala velkolepá slavnost. Účastni byli čtyři pěvecké soubory, třeboňský symfonický orchestr, který zajišťoval hudební doprovod a národní umělec Eduard Haken.

Rokem 1967 byla zahájena nová éra činnosti. Pěslav–Ozvěna začal se společným nacvičováním, především z repertoáru Ozvěny, první vystoupení se uskutečnilo v září téhož roku.

Rostoucí uměleckou úrovní a vhodně zvoleným repertoárem se postupně vypracoval na příkladné, společensky žádoucí těleso. Od Jihočeského krajského národního výboru obdržel v roce 1973 uměleckou cenu za angažovanou uměleckou tvorbu a v roce 1974 státní cenu Antonína Zápotockého. O devět let později se zařadil do stříbrného pásma jihočeského krajského kola IX. ročníku Písně přátelství a zároveň sbormistr Jaroslav Nováček získal Zvláštní cenu za cílevědomou práci se sborem.

Aktuálně sbor vedou dva sbormistři - Jana Polčáková a Jan Jára.  Repertoár je zaměřen na klasickou hudbu, lidové i duchovní písně a spirituály.